Zázrak křtu

Prostřednictvím pokorného kapucína svatého Otce Pia z Pietrelciny vykonal Bůh v uplynulém století nespočet zázraků obrácení ve zpovědnici. Přímluvě tohoto stigmatizovaného kněze však mnozí lidé z celého světa vděčí také za svoje tělesné a duševní uzdravení. Méně známé je jedno uzdravení, které skrze svátost křtu daroval Bůh jistému francouzskému dítěti.

Následující událost se stala v roce 1956. Jedna žena z Grenoblu (Francie), jak sama později řekla, viděla ve snu nějakého kněze, jehož neznala a o němž ještě nikdy neslyšela. Řekl jí: "Narodí se ti dítě, které bude mít nemocné nohy. Nermuť se však proto, přijeď do Itálie, tam ti řeknou, co máš dělat." Zlá předtucha se splnila, dítě se narodilo chromé. Pro rodinu to bylo zdrcující. Veškerá lékařská pomoc při léčbě dítěte selhala.

Po třech měsících se otec doslechl o slavném lékaři v Miláně, k němuž hned vypravil manželku s dítětem. Vyčerpaná matka po několikanásobném přestupování ve vlaku usnula. Když se probudila, zjistila, že nastoupila do vlaku, který jel jiným směrem. Jeden ze spolucestujících ji uklidňoval a navrhl jí, že když už je v tom vlaku, který směřuje do Foggie, ať jde k P. Piovi. "Co mám u toho kněze dělat? Pro dítě potřebuji specialistu!" namítala. Po dlouhém přemlouvání se přece jen rozhodla a souhlasila, že půjde do města San Giovanni Rotondo.

Když vstoupili do kostela, P. Pio právě slavil mši svatou. Žena se ulekla, protože přesně tohoto kněze viděla onehdy ve svém snu. Po mši svaté s ním chtěla hovořit, ale dozvěděla se, že pro velký zájem musí ženy čekat až 35 dní, než přijde na ně řada, aby se mohly u P. Pia vyzpovídat. Pro muže to bylo snadnější, ti mohli jít po mši svaté za knězem přímo do sakristie. Muž, který ženu doprovázel, navrhl, že do sakristie vezme dítě s sebou on. Tam prosil P. Pia, aby nemocné dítě požehnal. "Jak se jmenuje?" zeptal se P. Pio. "Nevím, otče, to není moje dítě," odpověděl muž. Tehdy P. Pio řekl: "Skutečně, to dítě nemá žádné jméno. Má už tři měsíce, ale ještě není pokřtěné. Odneste to dítě zpět jeho matce."

Když ho tedy onen muž přinesl zpět matce, ta se smutkem přiznala, že její manžel je proti pokřtění dítěte. S pláčem odešla i s dítětem z kostela a poslala manželovi telegram, aby přece jen souhlasil se křtem dítěte. K překvapení její manžel hned souhlasil, a tak P. Pio dítě pokřtil. Když při křtu vyslovoval poslední slova, bylo slyšet zvuky praskání, jako by se mělo něco rozlomit. Když matka potom odkryla děťátku nožičky, viděla, že dlahy, které mělo na nohou, se zcela uvolnily a děťátko mělo nožičky docela rovné. Všichni přítomní byli překvapeni a radostí a dojetím plakali. Stal se dvojí zázrak! Děťátko se křtem stalo Božím dítětem a zároveň bylo uzdraveno. Je to důkaz, že Bůh ve křtu svatém koná velké věci!

Autor zamyšlení: P. Petr Havlát, odkaz č. 63 (k vyžádání v Centru Medjugorje, z.s.), (Podle časopisu Světlo)