Postní doba jako příležitost

05.03.2025

Milí přátelé Medjugorje a ctitelé Panny Marie.
Popeleční středou jsme dnes vstoupili do Postní doby, času usebrání, odříkání, ztišení a naslouchání...

Postní doba je příležitost... Otevřme svá srdce, abychom zaslechli slova Lásky, která pro nás má, v tomto čase přípravy na velikonoční svátky, milující Bůh... Učme se od Panny Marie vytrvat v následování Krista až na Golgotu a i v těžkých chvílích s nadějí věřit ve Vzkříšení.

Jako každý rok, i letos, jsme připravili inspiraci, duchovní podnět, jak postní dobu prožít... Tentokráte věnujeme pozornost daru společenství, který často bereme jako samozřejmost, ale je to právě naopak. Bůh nám ve společenství dal veliký dar. Společenství RODINY, FARNOSTI, OBCE, PRÁCE/ŠKOLY, NÁRODA, CÍRKVE. Každý týden doby postní budeme věnovat jednomu z těchto darů. Na začátku každého týdne (vždy od čtvrtka do středy) zveřejníme zde na webových stránkách a na sociálních sítích podklady k této duchovní aktivitě.

Ať je nám v tomto postním zastavení průvodkyní Panna Maria, učme se od Ní v každém okamžiku následovat Krista a tak jako oni žít vzájemné společenství lásky, víry a naděje - ve všech situacích a vztazích, které žijeme...

Požehnaný čas postní přejí členové a spolupracovníci Centra Medjugorje, z.s.

Tématické kázání k zamyšlení:

Kázání trvalého jáhna Pavla Černušky

(při mši na Popeleční středu 5.3.2025 v kostele Panny Marie, Kroměříž)

Bratři, přemýšlím, co je smyslem postu. Ne podle mě, ale podle našeho Pána. Tedy podle Jeho Slova. A zatím se mi zdá, že smyslem postu je společenství. Tedy jeho vznik, a nebo zachování a především růst.

Když se obyvatelé Ninive postí, plodem je zachování jejich života a dokonce zlepšení. Ve městě, kde se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou, se přece žije líp.

Když Job vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela, stejně nakonec navzdory jeho šílené situaci čteme o obnovení společenství jeho rodiny. Měl také sedm synů a tři dcery. Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jobovy. Job potom žil ještě 140 let a viděl své syny a syny svých synů do čtvrtého pokolení.

Když Ester se svými služkami zachovávala půst, vedlo následné dění nakonec k zachování společenství, k zachování národa.

Když se Ježíš postí na poušti, jak o tom za pár dní zase uslyšíme, je to příprava na vznik společenství. Nejprve pár chlapíků kolem Genezaretského jezera, potom církve.

Když jednou křesťané v Antiochii konali Bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch sv.: "Oddělte mi Barnabáše a Šavla pro dílo, ke kterému jsem je povolal." Postili se tedy a modlili a potom na ně vložili ruce a propustili je. A víme co bylo pak. Vznik společenství. Mnoha. A jakých.

A tak pořád dál. Na jedné straně půst, na druhé společenství, tedy jeho vznik, nebo zachování a především růst. Tak to vypadá, že smyslem postu není to, jestli se pomodlím o Zdrávas víc, nebo půjdu do kostela kromě neděle také ve čtvrtek. Ne že by to bylo marné. Ale je potřeba jít mnohem dál. Půst, ať už je jeho forma jakákoliv, oprošťuje věřícího od něj samotného. A takto vytváří prostor, který mohou v jeho srdci zaujmout ti druzí. Jako uvnitř Nejsvětější Trojice. Proto pak může společenství Pánových věrných vznikat, být zachováno a hlavně růst. Prosme Pána o dar životodárného postu.
Amen.