P. Michael Zamkovský: Postní doba jako cesta ke svobodě

Vstupujeme do období velkého půstu roku 2024. Je to čas, kdy přemýšlíme, jaké si dát předsevzetí, jaké půsty, jaká sebezapření apod. Velmi se mi líbí, jak papež František nám ve svém poselství dává takové motto: "Já jsem Pán, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské krajiny, z domu otroctví." A můžeme vlastně vnímat celou tu postní dobu jako takovou cestu ke svobodě. 

Ve křtu jsme už byli osvobozeni, Kristus nás osvobodil. Bůh je ten, který nás osvobozuje, ale je v nás jakási taková zvláštní síla, která nás vede do otroctví. Stále v této nostalgii, jako vyvolený lid, který stále vzpomínal na faraona a na ty bůžky Egypta. Proto Pán Bůh říkal: "Nebudeš mít jiné bohy". Byli jsme stvořeni z prachu a v prach se vrátíme – slyšíme na Popeleční středu. Ale ten prach je oživený Bohem, Bůh nám vdechl svůj život. Ve křtu jsme se znovuzrodili pro budoucnost a jsme lidé na cestě. Líbí se mi, jak mistr Eckhart, mystik, říká, že Bůh když přichází k člověku, vždy říká dvě slova: "Na shledanou." To znamená: "Setkáme se znovu." To znamená, že nejsme schopni najednou přijmout a pojmout to celé tajemství Boha. A tak On se nám zjevuje na cestě. Jsme lidé na cestě. I v tom půstu kráčíme a poznáváme Boha víc a víc skrze četbu, mši svatou, křížové cesty… Ale abychom měli na paměti to, že se setkáváme s Otcem. 

Někdo říká: "Já se velmi rád modlím", to je dobré, ale aby to nebylo o tobě. "Já se rád postím, já rád dělám to a to". Ale setkáváme se při tom s Otcem? Ježíš nás vede k Otci: "Modlete se v skrytosti". Otec ví, Otec slyší, Otec tě odmění. Na poušti při pokušení Ježíš zůstává s Otcem. "Jestli jsi Syn Boží, udělej to….", ale Ježíš to neudělá, protože zůstává s Otcem. Na Hoře Proměnění se zjevuje Otec a říká: "To je můj milovaný Syn". Potom nám Ježíš zjevuje Otce jako milosrdného, který čeká na syna, obejme ho, přijme. A potom i při tom umučení v závěru půstu můžeme vnímat Boha jako Otce, který posilňuje Syna v utrpení, kterému Ježíš odevzdá svého Ducha a který ho nakonec vzkřísí. 

A tak zůstaňme na této cestě. Uvědomujme si svá otroctví a možná své falešné představy o Bohu. "Nebudeš mít jiné bohy. Já jsem Pán, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské krajiny, z domu otroctví." Naše cesta - to není jen návrat na místa, kde jsme již byli, jako Odysseus v řeckých bájích. Ale naše cesta je tam, kde ještě oko nevidělo, ucho neslyšelo a lidské srdce neprožilo to, co máme připravené. A proto máme radost z této cesty, jdeme stále dopředu a dáváme víc a víc prostoru Bohu skrze půst, almužnu, modlitbu, abychom mohli prožívat nakonec tu plnou svobodu Božích dětí. 

Přeji vám požehnaný čas velkého půstu.

Původní externí zdroj textu: odkaz ev. č. 4 (k vyžádání v Centru Medjugorje, z.s.)