O rozhodování

Hlavní myšlenka textů 21. neděle v mezidobí, je rozhodnutí pro Boha. Izrael se má jasně rozhodnout, komu tedy bude sloužit. Jozue řekne zcela jasně: "Já a moje rodina budeme sloužit Hospodinu." Ostatní lidé se potom k němu přidali a spontánně odpověděli: "I my chceme sloužit Hospodinu."

V evangeliu jsme zase slyšeli, jak mnozí učedníci opustili Ježíše. Petr ale řekl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života."

Proto se budeme věnovat právě tématu rozhodování. Člověk se ve svém životě musí mnohokrát rozhodovat a mnozí mají s rozhodováním problémy. Bojí se, že se nerozhodnou správně. Tito lidé jsou plní otazníků a myšlenek a ty je pohlcují natolik, že se potom nedovedou plně věnovat svému okolí, přátelům i rodině.

Na to, jak se správně rozhodovat, neexistuje žádný patent, přesto ale máme několik malých vodítek.

Především je třeba říci, že vlastně neexistují absolutně správná ani špatná rozhodnutí. Člověk se chce jistě rozhodnout absolutně správně, ale absolutní věci přísluší pouze Bohu. Vše, co děláme, je pouze relativní. Přesně to platí i o našem rozhodování. Když se oprostíme od tlaku absolutně správného rozhodování, můžeme se do dané záležitosti pustit s mnohem větším klidem.

Mnozí lidé mají také strach, že by někdo mohl jejich rozhodnutí napadnout. S tím ale přece musíme počítat. Kdo něco rozhoduje, tak je napadnutelný. Vždycky se najde dostatek těch, kteří dodatečně budou všechno vědět lépe. Musíme se tedy naučit žít s tím, že budeme kritizováni. Kdo se bude bát kritiky, ten se do ničeho nového nepustí a bude se motat pouze kolem toho, co už má jisté. Každým rozhodnutím se ale pouštíme na nejistý terén. Proto je třeba důvěry, že všechno dobře dopadne. Věřím, že Bůh toto mé rozhodnutí požehná.

Je také pravda, že lidé mají rádi šéfy, kteří se dokážou rozhodovat rychle a jasně. Jsou ale také rozhodnutí, která vyžadují dlouhodobý proces. Vyprávěl jeden opat o svém rozhodování v klášteře. Jakmile začne vnímat, že se proti jeho rozhodnutí zvedá příliš mnoho hlasů, rozhodnutí odloží. Sporné otázky zadá k diskusi v malých skupinkách. Za dva týdny se potom může o stejné věci rozhodnout s větším klidem. Je třeba najít ten správný poměr mezi tím, kdy je třeba se rozhodnout rychle podle vlastní intuice, a kdy je naopak potřeba dopřát si více času. Někdy pomůže ještě se před rozhodnutím v klidu vyspat. Odpověď potom může dát i sen, většinou má ale ráno člověk víc jasno a také má k rozhodnutí víc odvahy.

Je třeba si také uvědomit, že ten, kdo se pro něco rozhoduje, tak se zároveň rozhoduje proti něčemu nebo někomu. To je pro mnohé těžké. Ale i tady platí, že se nedokážeme zavděčit všem. Nedokážeme všechno stihnout a brát ohled úplně na každého. Svým rozhodnutím tedy jedny dveře zavírám a druhé zase otvírám. Proto nemá cenu rozhodnutí stále zpochybňovat a stále se k němu vracet, protože to je ztráta času i energie. Je možné, že se člověk potom dostane pod palbu kritiky. To je ale možná lepší, než kdyby všechno šlo hladce a bez problémů. Koneckonců každý přece může dělat chyby!

Známý duchovní autor Anselm Grün píše, že mu vždy pomáhá, když svá rozhodnutí svěří Bohu. Přitom se modlí asi těmito slovy: "Rozhodl jsem se tak a tak, protože jsem to považoval za správné. Nevím, co z toho vzejde. Důvěřuji ti však, Bože, že ty z mého rozhodnutí vytěžíš to nejlepší. Buď vůle tvá." Tato modlitba z něho potom sejme břemeno. Nejsme přece odpovědní za všechno. Nakonec stejně záleží na Bohu, jak se celá věc bude vyvíjet dál. A i kdyby moje volba nebyla optimální, Bůh ji může dodatečně orientovat tím správným směrem. Tato důvěra potom dodá člověku klid a vnitřní svobodu.

(podle A.G.)

Autor zamyšlení: P. Petr Havlát, odkaz č. 32 (k vyžádání v Centru Medjugorje, z.s.)