Jobův příběh dnes

V kostele slýcháváme v prvním čtení úryvky Starého zákona z knihy Job. Většinou posloucháme, ale jakoby obsah textů Starého zákona tak nějak kolem jen proletěl a soustředíme se spíše na Evangelium. Měla jsem to dříve také tak. Ale když jsem začala Starý zákon podrobněji studovat, opravdu poctivě po jednotlivých knihách, doslova jsem si jej zamilovala. Nejen že jsem pochopila, že bez znalosti souvislostí jakoby ten Nový byl poloviční, ale objevovala jsem v něm tolik moudra a často i sebe sama.

Toto zamyšlení mě napadlo nedávno cestou domů. Venku pršelo a bylo nevlídno. Na silnici nebylo skrze vodu moc vidět a v dálce jsem viděla blikající majáčky záchranářů. Nic veselého. A v kostele ještě k tomu všemu Job.

Dobrý a poctivý muž, žijící v blahobytu náhle přichází o děti, o majetek, vážně onemocní, upadá do smutku a deprese, kdy se mu snaží pomoct svými radami a názory jeho přátelé. Ne úplně nejlépe. V podstatě by to mohl být příběh z dnešní doby.

Taky někdy používáte výraz: "To je zase jobovka!" V podstatě je to shrnutí obsahu děje.

Kniha Job se zamýšlí nad těžkými a problematickými otázkami víry jako takové. Určitě vás taky už v životě napadly myšlenky: "Co jsem udělal a proč mě Bůh trestá? Proč trpí nevinní a hodným, poctivým lidem se děje neštěstí?" Už moje babička říkávala, že hodné lidi Bůh s křížkem navštěvuje. Otázky nespravedlnosti, které v nás přetrvávají po staletí, na něž nenacházíme odpovědi ani dnes, v době AI a vyspělých technologií. Je to nevyslovené tajemství.

Stejně jako řada z vás, i já jsem prožila velmi těžkou část života a ptala jsem se úplně stejně. Když už se zdálo, že nemůže být hůř, mohlo a bylo. I já jsem upadla do smutku a do depresí jako Job. Jenže já tehdy touto cestou poznala Boha a uvěřila v něj. Že to nemá logiku? To nemá, ale nemusíme rozumět úplně všemu. Ani Job od Boha nedostal odpověď, jakou chtěl a čekal. Ani já. Ale ve chvíli, kdy jsem přijala jeho všemohoucnost a mou malost a v pokoře se rozkutálela odevzdaně v podobě slz do Jeho náruče, začaly se dít věci. Nebylo to hned, trvalo to nějaký čas a musela jsem i chtít a přiložit ruku k dílu, ale vše se postupně obrátilo. A to doslova i se mnou. 

Nedávno se ženil náš syn. Štěstí a radost, kterou jsme všichni prožívali, byla nepopsatelná. A já se přistihla, jak sedím docela sama, jen tak se dívám, usmívám se a po tvářích mi tečou opět slzy, ale štěstí. Hlavou mi totiž běžel příběh mého života, příběh Joba, příběh přijetí a odevzdání. A proto nebuďte smutní a nesnažte se vše ovládat a chápat. Prostě některé věci s pomocí Boží jen přijměte a žijte. Nechte ho přijít blíž k vám. Odměnou vám bude jeho pokoj a láska. 

Autor: Tamara Suchánková, spolupracovnice Centra Medjugorje, katechetka
Zveřejněno i jako "Myšlenka na den" na Rádiu Proglas.