Jak na to, aby nám nádherné věci neutekly pod rukama?

Byl jsem na pláži fyzicky, ale myšlenkami úplně jinde

A já jsem se tak těšil! Při služební cestě Španělskem jsme si vyšetřili alespoň jeden u moře! Po tak dlouhé době! Těšíme se na slunečné chvíle na severozápadním výběžku Španělska. Coruña je pulzující přístavní město. Pravda, místy trochu zatuchlé, přece ale plné života. Po týdnu ve španělském středozemí poprvé nasáváme slaný mořský vzduch. Konečně je před námi den na pláži, konečně zase svítí slunce!

S trochou obav vzhlížíme k nebi: nezmění se počasí? Krátce po našem příchodu na pláž se zdá, že fouká o něco víc, než se zdálo. Děláme si prohlubeň v písku a natahujeme do ní ručníky. Později se snad dostaneme do vody. Moře by mělo být teplé. Snad jsme se netahali s věcmi na koupání zbytečně!

Pomalu se blíží poledne a navzdory větru na nás nemilosrdně praží slunce. Na ochranu před ním jsme úplně zapomněli! Dávám se do běhu a v malém obchůdku opodál nakupuji krém na opalování (za nehoráznou cenu, budiž). Cesta tam a zpět mi zabrala mnohem víc času, než se zdálo. Hlavu mám přirytou kousky svázaných svršků.

Náhle mi však hlavou probleskne myšlenka: Pokud chceme zítra stihnout brzký vlak, musíme vyrazit hodně brzo, že se proto možná budeme muset z penzionu odhlásit už dnes večer. A kolik asi může trvat cesta přes celé město k nádraží? Plánuji a přemítám. Pak s pokleslou náladou pohlédnu na západ – táhne sem na nás fronta modrošedých těžkých mračen. Znamená to, že slunce záhy zmizí? Jestli začne pršet, možná se taky výrazně ochladí.

Mluvíme o tom, jak se co nejrychleji zase sbalit a probíráme zítřejší odjezd. Na koupání je už beztak pozdě. Navíc musíme ještě nakoupit proviant. Takže odcházíme. Necháváme za sebou třpytivou zátoku města A Coruña, vřískavý křik racků v povětří, daleko v oparu nákladní lodě a zpěněné vlny příboje narážející na vápencová skaliska. Nějak jsem si té nádhery předtím ani pořádně nevšiml. Teď už je ale pozdě, nestíhám. A to jsem se tolik těšil…

Jak se to stane, že nám nádherné věci utečou pod rukama?

Nějak mi ten nádherný den u moře utekl pod rukama. Ale jak se to stalo? Nejdřív jsem se na něj dlouho těšil. Potom jsem si dělal hlavu, jaký asi bude. Pak jsem ho vyhlížel a chystal se na něj. Následně ale bylo třeba důkladně naplánovat odjezd. A když jsem zas večer seděl v tom malém ubohém penzionu, byl už den u moře pryč. Třpytivé světlo na žhavém písku bylo to tam.

Jediný skutečný okamžik je "tady a teď". Jen "nyní" je moment, v němž se protínají čas a věčnost. Samozřejmě existuje i minulost a budoucnost. Ty jsou ale důležité jen proto, že ono "teď" ovlivňují. Bůh sám se představil jako "Já jsem" (Ex 3,14) – on je ten, kdo je zcela přítomen. Tady a teď. Ano, dalo by se říct, že Bůh je neustále "tady a teď", na tomto místě a v této chvíli. Problém je v tom, že my většinou nejsme k zastižení!

Nevěříš tomu? Tak se někdy podívej pozorněji na svůj život. Na co nejčastěji myslíš? Kde se vnitřně nacházíš? Jakmile se jen na pár minut zkusíš ztišit, záhy zjistíš, že jsi myšlenkami někde jinde (zasníš se a v duchu se přeneseš na nějaké jiné místo). Většinou pobýváš v minulosti či v budoucnosti: Myslíš už s obavami na zítřek, protože tě tam čeká něco stresujícího; případně vzpomínáš na včerejšek, protože se ti tam něco nepovedlo. Sedíš ve vlaku, ale v myšlenkách jsi už o dvě zastávky dál. Jaká škoda!

Pravý život se odehrává jen "tady a teď"

Slunce, moře
a rackové jsou totiž
vždycky jen "tady a teď".

Pravý život se odehrává jen "tady a teď".
A Bůh je neustále "tady a teď".
Není těžké ho nalézt, stále na nás čeká…
My jsme však většinou někde jinde.
Nejvyšší čas se vrátit!

Bůh nás čeká tady a teď, ale my už chvátáme někam dál

Řekneme-li, že Bůh přebývá v přítomném okamžiku, prostě to znamená, že je skutečný a že stále čeká, aby se s námi mohl setkat.

Ale právě v tom tkví náš problém. Naše starosti, přemítání a přebývání duchem kdesi v budoucnu nás okrádají o radost z toho, co máme ve skutečném životě přímo před nosem. Stojí za tím strach a nedostatek důvěry. Stále míváme jednu nohu nakročenou do další akce a nikdy nejsme zcela přítomni pro skutečnost, která bude v příštím okamžiku nenávratně pryč. Ani pro Přítomnost Boží, již lze zakoušet v každé vteřině života.

Převzato z webu vira.cz, dle knihy Johannese Hartla: Zkrátka modlitba, kurz pro samouky, odkaz č. 41 (k vyžádání v Centru Medjugorje, z.s.)