Členové Centra a další poutníci na pouti do Itálie za český národ

Dnes zahájilo několik členů a spolupracovníků Centra Medjugorje spolu s poutníky Mariánského Večeřadla Křenovice duchovní pouť do italského Manoppella (tzv. Veroničina rouška), Gargana (bazilika sv. archanděla Michaela) a San Giovanni Rotonda (sv. otec Pio). 

Přibližně 40 poutníků doprovází biskup Mons. Antonín Basler. Pouť je obětována za obrácení a obnovení víry našeho českého národa a za mír ve světě... 

 Myslíme v modlitbě na každého z vás... 

MANOPPELLO - TZV. VERONIČINA ROUŠKA

Manoppello je pětitisícové městečko, které leží v italských Abbruzzách asi 30 km od Pescary. Zde se na hlavním oltáři uchovává zasazená do stříbrného relikviáře rouška o rozměrech 17 x 24 cm, na které je podivuhodný obraz tváře Zmrtvýchvstalého Krista. Význační vědci už 20 let všestranně zkoumají tajemství relikvie Kristovy tváře z Manoppella. Výsledky výzkumů potvrzují, že tento obraz vznikl nám nevysvětlitelným způsobem. Určitě nebyl namalován lidskou rukou, podobně jako zázračný obraz Matky Boží z Guadalupe v Mexiku či podoba mrtvého Krista na Turínském plátně.

GARGANO - BAZILIKA SV. ARCHANDĚLA MICHAELA

Toto místo je obdařeno mimořádnými milostmi a je jedinou svatyní na světě, jež není posvěcena člověkem. Proto sem již po staletí každoročně míří miliony poutníků a v minulosti je navštívila řada papežů, popř. i největších světců (např. sv. Tomáš Akvinský, sv. Bernard z Clairvaux, sv. Brigita Švédská, sv. Padre Pio aj.).

S myšlenkou putování Archandělovy sochy přišli polští bratři z Kongregace sv. Archanděla Michaela, tzv. michalité. Chtěli, aby k 100. výročí potvrzení jejich kongregace (1921) navštívila socha z proslulého místa všechny polské farnosti, v nichž působí. Touhu po této vzácné návštěvě vyjádřily i jiné farnosti, a tak již od loňska putuje zemí našich severních sousedů kopie slavné sochy z Jeskyně zjevení. Letošek je co do termínů již plně obsazen, zájemci o návštěvu sochy Božího posla si proto musejí již nyní zamlouvat termíny až na rok 2015.

Poprvé se v Gargánu Kníže nebeského vojska zjevil v r. 490. Jednomu zámožnému muži utekl na vrchol hory Gargáno plemenný býk. Hnal se proto za ním a spatřil ho klečet před jeskyní. Protože se k němu nemohl dostat, ve vzteku na něj namířil svůj luk a vystřelil. Ale šíp se zničehonic otočil a zranil jej do nohy. Strachem bez sebe pospíchal oznámit to místnímu biskupovi, sv. Vavřinci ze Siponta. Ten mu uložil tři dny modlitby a pokání. Na konci třetího dne se biskupovi zjevil sv. Archanděl Michael a řekl mu:

"Já jsem Archanděl Michael a a přebývám stále v Boží přítomnosti. Tato jeskyně mi je zasvěcena a já ji střežím… Tam, kde se skála otvírá, budou odpuštěny hříchy lidí… Modlitby těch, kdo se tu budou modlit, budou vyslyšeny. Běž na horu a vyhraď tuto jeskyni křesťanskému náboženství." Biskup však ze strachu z pohanů, pro něž byla hora odedávna centrem jejich kultu, Archanděla neposlechl.

O dva roky později oblehli Siponto Germáni a město se ocitlo na pokraji zkázy. Biskup však na nepříteli vymohl třídenní příměří a obyvatelům nařídil strávit tyto tři dny v modlitbě a postu. Na konci třetího dne se Michael biskupovi opět zjevil a předpověděl mu vítězství. Tato zpráva dodala obráncům takovou kuráž, že se vrhli na nepřítele a v bitvě doprovázené hromobitím a blesky zvítězili.

Rok nato se biskup odhodlal sv. Archanděla Michaela uposlechnout a jeskyni mu zasvětit. Když tak chtěl učinit, slyšeli všichni shromáždění andělský zpěv vycházející z útrob jeskyně. Okamžitě o všem zpravil papeže sv. Gelasia, který jej v jeho úmyslu povzbudil. Dne 29. 9. 493 se mu opět zjevil Sv. Michael a oznamoval mu: "Zanech svých úmyslů ohledně zasvěcení. Já jsem si tuto jeskyni již zasvětil sám!" Nařídil mu vejít dovnitř a sloužit zde mši sv. Když vešlo procesí kněží do jeskyně, chráněno před žhnoucími slunečními paprsky křídly velikých orlů, našli v ní kamenný oltář přikrytý šarlatovým suknem a kříž na stěně.

V r. 1656 došlo k dalšímu zjevení. V kraji vypukl mor a arcibiskup Puccinelli se zoufale modlil ke sv. Archandělu Michaelovi. Náhle nastalo krátké zemětřesení a v oslnivé záři se mu ukázal sv. Michael a řekl mu: "Já jsem Archanděl Michael. Každý, kdo se dotkne kamene z mé jeskyně, uzdraví se. Požehnej ty kameny a vyryj do nich kříž a písmena M A." Biskup tak učinil a nejenže byl zbaven moru celý kraj, ale i všichni, kdo požádali o kameny, ať žili kdekoliv.

Bazilika, která byla kolem holé skály vystavěna, se pyšní titulem "Nebeská", neboť jako jediný chrám na světě nebyla posvěcena člověkem. Stala se jedním z nejvyhledávanějších poutních míst, navštívily ji desítky papežů a světců (takový sv. František dokonce do jeskyně nevstoupil, ježto se pokládal za nehodna vstupu na tak posvátné místo) i miliony lidí z celého světa. Autorem sochy je Andreo Contucci, zvaný Sansovino, jenž ji r. 1507 vytesal z bílého carrarského mramoru. Vysoká je 130 cm a je uložena v drahocenné stříbrné a křišťálové skříňce stojící v presbytáři. Archanděl Michael je zde znázorněn jako římský legionář vítězící nad Satanem, jehož má pod nohama, coby nestvůrou s opičí tváří, lvími spáry a dračím ocasem. 

SAN GIOVANNI ROTONDO - OTEC PIO

Padre Pio z Pietrelciny (sv. Pio z Pietrelciny) se narodil v roce 1887 v jižní Itálii. Vstoupil do řádu kapucínů (1903), byl vysvěcen na kněze (1910) a po padesát dva let sloužil jako kněz v malém italském městečku San Giovanni Rotondo. Tak jednoduše by mohl znít životopis člověka, který svou životní cestou změnil osudy statisíců lidí.

Byl obdařen mnohými nadpřirozenými dary a charismaty. Od dětství vídal Krista, Pannu Marii a jiné svaté. Jako malý kluk si hrával se svým andělem strážným a tohoto svého "sekretáře" využíval i při psaní dopisů v cizích jazycích, kterým se nikdy neučil. Obdržel dar proroctví, bilokace (bytí na dvou místech najednou), rozumění cizím jazykům. Mnozí byli na přímluvu jeho modlitby uzdraveni z nejrůznějších nemocí. On však všem důrazně vysvětloval, že pravým původcem všech těchto divů je Bůh.

Dne 20. září 1918 obdržel od Boha dar stigmat, který jej proslavil po celém světě. Stigmata jsou rány na těle v místech, kde byl ukřižován Ježíš. Poprvé se objevila v 13. století u sv. Františka z Assisi dva roky před jeho smrtí. Páter Pio se stal v dějinách církve prvním stigmatizovaným knězem.

Rány otce Pia byla po léta předmětem zájmu mnoha lékařů a odborníků. Všichni svorně konstatovali, že pro rány tohoto kněze neexistuje vědecké vysvětlení. Otevřené, krvácející rány se totiž podle lékařů buď zahojí a uzavřou, anebo dojde ke gangréně, která posléze vede ke smrti člověka. Rány Otce Pia však zůstaly otevřené a nezměněné po 50 let.

Zvěst o tomto nadpřirozeném úkazu se rychle roznesla a do San Giovanni Rotondo začaly putovat davy lidí. Někteří opravdu upřímně hledali duchovní pomoc, jiní přicházeli jen ze zvědavosti či za senzací. Tento kapucín však nikdy nevyhledával obdiv davů. Zůstal, jak říkal: "prostým bratrem, který se modlí". A právě této "nepatrné" službě - mši svaté, zpovědi a modlitbě, které považoval za ty největší zázraky, zasvětil svůj život.

Každý den brzy ráno sloužil mši svatou. Nekázal, a přesto jeho mše svatá vedla k obrácení a prohloubení víry. Během celebrace totiž prožíval spolu s Kristem Jeho utrpení natolik, že to zasahovalo i všechny přítomné.

Díky daru kardiognoze (poznání srdce) dokázal Otec Pio poznat, zda kajícník u zpovědi svých hříchů opravdu lituje. Mnohé také šokoval tím, že jim sám napřed vyjmenoval jejich hříchy, kterých se dopustili - i s detailním popisem. Bůh mu dával nahlížet do duší, aby jim pomohl na správnou cestu. Ty, kteří se na svátost smíření nepřipravili pořádně, neváhal vyhodit, a to i s doprovodem drsných slov. Ze zpovědnice tak vyprovodil dokonce některé kněze a biskupy. Nelhal a věci nepřikrášloval. Vedl ostatní k životu v přítomnosti a realitě.

Ačkoliv Páter Pio zpovídal každý den 15-19 hodin, čekací doba pro penitenty bývala přibližně 10 dní. Jen v posledním roce svého života vyzpovídal tento "prostý kapucín" 50 000 lidí. Schopnost každodenní obětavé služby po 50 let bez jediného dne dovolené patří k dalším zázrakům, které musíme přičíst k Božímu působení u tohoto světce.

Jeho láska k bližním se nezastavila pouze u duchovní pomoci. V San Giovanni Rotondo založil pro tento chudý kraj nemocnici, která dodnes patří k nejlepším v Evropě.

Otec Pio za svého života prožíval mnohé ústrky a nepochopení ze strany církve. Po několik let mu bylo zakázáno zpovídat a sloužit veřejně mši svatou. On však vše přijal s pokorou a poslušností a vědomím, že bude-li Bůh chtít, může vše. Zemřel 23. září 1968, několik dní po padesátém výročí jeho stigmatizace. V roce 2002 ho papež Jan Pavel II., který se s ním osobně znal, prohlásil za svatého.

(Zdroj textu o místech: odkaz č. 22)