Buďme dětmi světla

Zamyšlení z doby vánoční, které má však svou platnost i v půli roku, létě či liturgickém mezidobí...

Nedávná Vánoční doba liturgického roku byla krátká. Trvala pouhé dva týdny (od 25. prosince 2023 do 7. ledna 2024). Čtrnáct dní, ve kterých nám církev chtěla prostřednictvím liturgických čtení vysvětlit tajemství Ježíšova vtělení a narození. A to, co to znamená pro člověka a svět.

Jestliže Božímu Slovu pozorně nasloucháme, Duch svatý nás pokaždé inspiruje k novému pohledu, k nějakému novému významu pro ten den, pro nějakou situaci. Něco, co nám Duch svatý vnukne, abychom v Božím Slově slyšeli zrovna dnes, i když jsme ten text slyšeli možná stokrát a nic nám neříkal, nijak nás neoslovil.

Tak já tento rok zvláštním způsobem zažívám Ježíše ve znamení světla. Proč je světlo tak důležité? Proč sám Ježíš o sobě říká, že On je světlo světa (srov. "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." Jan 8, 12)? Proč Světlo přišlo na svět? Bible nám říká, že před Ježíšem na zemi vládla tma a bezpráví. Proč Ježíšův příchod vše proměnil? Proč říká, že vše činí nové?

V mysli se mi vytvořil tento obraz: představte si jednu místnost, ve které je polotma nebo tma. Nevíme, co v té místnosti je a v jakém je stavu. Můžeme si to jen představovat a žít ve slepotě, tápání a klopýtání kolem věcí. Pokud ale do místnosti vneseme světlo, uvidíme ji takovou, jaká skutečně je. Co se v ní nachází, jaké to je, čisté nebo špinavé, rozbité nebo celé, v pořádku nebo nepořádku. A pokud potom opět zhasneme světlo, náš život v té temné místnosti už nikdy nebude stejný, protože jsme ji viděli osvětlenou a světlo nám ukázalo, kde jsme. Teď už víme, jaké to je, že je něco špinavé, nebo zmačkané, rozlité, rozbité... Je to na nás, dělat, že nevíme, v jakém chaosu žijeme, nebo se pokusíme něco změnit zaváděním stále většího řádu.

To stejné se stane, když se duše setká s Ježíšem. Božské světlo osvětluje prostor duše a člověk si uvědomuje, co je správné a co ne. A není cesty zpět. Už nemůže zavírat oči před hříchem nebo tím, co není dobré, protože nyní ví. Zjistila. Není návratu do starých kolejí, nebo ano, ale pak musíte zcela popřít existenci světla a přesvědčit sebe sami, že to, co jsme viděli, nebyla pravda.

Proto je světlo nebezpečné. Protože odhaluje, co je špatně. A nutí tě to změnit. Pak musíš začít uklízet a hledat ještě více světla. Proto ne všichni lidé chtějí světlo. Ti, pro které je příliš těžké přijmout, že jejich činy jsou špatné, že žijí v hříchu, že jsou špinaví, ti to nechtějí...  

Světlo nechtějí ti, pro které je dobré potácet se v polotmě předstírajíce nevědomost o stavu své duše: nechtějí si stlát lůžkoviny ani je prát, srovnat nábytek, mýt okna, nádobí... Je pro ně jednodušší být ve tmě a předstírat, že tam není nepořádek, než začít pomalu uklízet, měnit, osvěžovat ten prostor... I dnes vidíme, kolik je takových lidí, kteří vědomě popírají Světlo a Pravdu, protože víc milují díla temnoty a lži.

Světlo je nebezpečné, protože odhaluje stav tvého srdce, tvůj svět, tvoje světonázory... Ukazuje ti tvoje chyby a přeludy, ukazuje ti, o co by ses měl snažit... A to není snadné. To vyžaduje každodenní práci na sobě, sebekázeň, zřeknutí se chtíčů a slastí, zřeknutí se hříchu, odklon od hodnot a zákonů světa... Světlo je velmi náročné! Světlo ti ukazuje, čím jsi povolán být, k čemu jsi byl stvořen: stát se dítětem světla. A to znamená, že ze sebe musíš vyhnat veškerou temnotu (hřích).

Proto sv. Jan říká: "Světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu." (Jan 3, 19-21)

Dnes je obzvlášť těžké přijmout Ježíše jako světlo. Proto, že ho je méně a méně. Je stále méně lidí, kteří "září" Ježíšem. Je stále méně míst, které "září" Ježíšovou Pravdou. Ztrácí se orientační body. Znaky. Temnota zřejmě uspěla a přetváří světlo na šeď.

Švýcarský spisovatel a filozof Max Picard ve svém díle "Útěk před Bohem" vidí šeď světa takto: "V každé době člověk utíkal před Bohem." To, co odlišuje dnešní útěk od všech ostatních útěků, je následující: kdysi byla víra univerzální a před osobní vírou. Existoval objektivní svět Víry, zatímco Útěk byl realizován individuálně. Toto bylo učiněno jednotlivcem jako akt osobního rozhodnutí. Dnes je vše naopak. Objektivní svět Víry již neexistuje; Víry je potřeba znovu dosáhnout, okamžik za okamžikem, prostřednictvím osobních rozhodnutí, oddělených individuálně od stavu Útěku. Dnes je Útěk realitou, a ne Víra. Každá situace je dnes stavem Útěku, protože vše existuje pouze jako nějaká velká forma úniku před Bohem."

Dnes skutečně nejenže celý svět utíká před Bohem, ale tento stav útěku je prohlášen za normální. Tato temnota je prohlášena za světlo. A to je největší podvod toho zlého. Zlý chce pomalu vrátit svět do temnoty, hříchu a bezpráví.

Panna Maria vidí tuto přicházející temnotu. A proto jí zbývá jediné: říci nahlas a jasně, že "svět potřebuje Ježíše", protože Ježíš je Světlo. Za Ježíšem se ale již nechodí v davu, v masách. Temnota pomalu požírá vše a vytváří své syny temnoty. V cestě za Ježíšem, za světlem zůstávají jednotlivci. Hrstka apoštolů. Ti, kteří jsou spojeni s Pannou Marií, protože ona dává Ježíše, který září svým pokojem. (srov. "Přináším vám svého syna Ježíše, abych naplnil vaše srdce pokojem, protože on je pokoj. Dítka, hledejte Ježíše v tichu svého srdce, abyste se znovu narodili." 25. 12. 2023)

Panna Maria nás učí, jak v temnotě světa nalézat Ježíše: nachází se v tichu našich srdcí. A zjevuje se skrze modlitbu (srov. "...hledejte ho skrze modlitbu, protože on se dává každý den každému z vás.").

Panna Maria nám v tomto posledním poselství svým způsobem říká, že toto je nadcházející čas, čas osobních rozhodnutí a osobního setkání s Ježíšem, tedy individuálního odloučení od kolektivního stavu útěku od Boha. Už žádné spoléhání se na druhé, kopírování druhých, hledání výmluv... Každý bude chodit stále více sám. Stejně jako Ježíš zůstal sám před svým křížem. Sám na něm byl ukřižován. Každý z nás zůstane sám před svým vlastním křížem. A každý se bude muset rozhodnout, zda půjde za Světlem až do konce, nebo udělá krok zpět do temnoty.

V této době můžeme být ještě vděční, protože Ježíš je nám stále dáván každý den prostřednictvím svátostí a provází nás Jeho požehnání. Buďte vytrvalí a nezapomínejte na Ježíšova slova: "A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy."
Lukáš 21, 17-19.

Autor: Paula Tomić
Zdroj: online časopis Gospa 2024-1