Přinášíme různá zamyšlení, články, katecheze, kázání či úvahy jako povzbuzení a inspirace pro náš duchovní život...
Maria - matka Boží - chválí mocného Boha, že shlédl na její nepatrnost a učinil jí veliké věci. Podobně se apoštol Pavel chlubil svou slabostí, aby na něm spočinula Boží moc (srov. 2 Kor 12,9).
Ježíšova řeč o eucharistii graduje, když Ježíš říká: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný."
Při různých příležitostech si navzájem přejeme hodně štěstí, zdraví a Božího požehnání. Co je to vlastně to štěstí? Každý jej vidíme po svém a často ještě nepřichází tak, jak si ho představujeme a my jsme pak zklamaní. V myšlenkách se obracíme k Bohu a ztrápeně mu vyčítáme, že ač se přece snažíme, dopouští v našich životech to či ono...
Zamyšlení z doby vánoční, které má však svou platnost i v půli roku, létě či liturgickém mezidobí...
Ježíš přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli na druhý břeh. Ježíš pochopitelně velmi dobře věděl, že učedníky čeká bouře a nepříjemný zážitek, a přesto je poslal právě do této bouře.
Kázání z Medjugorje k 5. neděli v mezidobí, roční cyklus C, evangelium: Lk 5, 1-11.
Před mnoha lety, to bylo předtím, než, jsem uslyšela v srdci Boží hlas, přišla jsem do kostela k Panně Marii a plakala. Prosila jsem ji o pomoc v těžkostech mého života, a taky jsem prosila o čtvrté dítě. Jako nepraktikující křesťan jsem si ale myslela, že mě stejně neslyší, neuměla jsem se ještě modlit a tak jsem jí tam...
Po vzkříšení Ježíš fyzicky opouští apoštoly s příslibem, že jim sešle Ducha svatého, sílu shůry, ochránce, Boží moudrost. A apoštolové, shromážděni kolem Blahoslavené Panny Marie, se modlí a čekají. To jsou počátky Ježíšovy církve, počátky zvěstování Království nebeského. I my jsme dnes v té době, době Církve.
Stojíme zde jako svědkové Ježíšova...
Boží vůle je spasit, pomoci, osvobodit, uzdravit člověka. Ale vůle zlého je vzdálit člověka od Boha, namluvit, že on je silný. Satan přináší peklo, on chce rozšířit peklo.
